Malby

Jan Uldrych reflektuje vztah transparentního zobrazení a hrubého expresivního malířského gesta, které bývá zpravidla asociováno s abstrakcí. Udrych nás proto ve výsledku svými obrazy staví před ideální a dokonalá okna: vidíme naprosto jasně a zřetelně svět za nimi, nemáme ale žádnou racionální zkušenost s tím, co „tam venku“ vidíme, naše mysl jednoduše nedisponuje pojmy, pomocí kterých můžeme zobrazené uchopit.

Innerfields jsou umělecký kolektiv narozený a sídlící v Berlíně, který vyrůstal s graffiti a různými vlivy; jako skupina vznikli v roce 1998. Umělci rádi reflektují své prostředí a vytvářejí převážně figurativní motivy v realistickém pojetí, které se mísí s grafickými prvky a symboly. Hlavním tématem v jejich tvorbě je člověk, spjatý s tím, že je součástí přírody a až příliš často se jí vzpírá. Tvorba uměleckých děl je jejich profesí a rádi se účastní festivalů a různých projektů souvisejících s uměním po celém světě.

Tomáš Tichý ve své zobrazující malbě dlouhodobě sleduje proměny lidské citlivosti v podmínkách postmediální situace (křížení médií) a digitální epochy. Svou tvorbou reaguje na záplavu fotografických a pohyblivých obrazů, které se stávají vědomě i podprahově součástí našich životů, společně přepisují povrch reality a modelují novou rovinu vnímání, do níž jsou automaticky zabudovány manipulativní a nivelizační prvky. Sleduje propojení novomediálního světa s určitými vizuálními žánry (móda, sport, politika, konzum) a s tendencemi k vytváření atraktivních, vizuálně zapamatovatelných konstelací (umělé ráje) a idolů (celebrity). Poměřuje a zkoumá vztah tradičního závěsného obrazu k novým podnětům, které rozhýbávají, posunují a přetvářejí jazykovou soustavu malby.

Malbu Aleše Brázdila charakterizuje vedle smyslu pro iluzivnost výrazu také přítomnost určité vizuální iritace. Pohled na jeho obrazy probouzí neklid.Své malířské schopnosti přetvářet viděné či spatřené do stavu dynamické, přeskupující se hmoty, kterou lze nadále libovolně tvarovat, manipulovat a podlepotřeby ohýbat, autor vkládá do průzkumu analogického světa reprodukovaného záznamu, s nímž pracuje statické médium klasické i digitální fotografie a konfigurační časová média videa, filmu, digitálního záznamu a dokumentu.

Tomáš Tichý ve své zobrazující malbě dlouhodobě sleduje proměny lidské citlivosti v podmínkách postmediální situace (křížení médií) a digitální epochy. Svou tvorbou reaguje na záplavu fotografických a pohyblivých obrazů, které se stávají vědomě i podprahově součástí našich životů, společně přepisují povrch reality a modelují novou rovinu vnímání, do níž jsou automaticky zabudovány manipulativní a nivelizační prvky. Sleduje propojení novomediálního světa s určitými vizuálními žánry (móda, sport, politika, konzum) a s tendencemi k vytváření atraktivních, vizuálně zapamatovatelných konstelací (umělé ráje) a idolů (celebrity). Poměřuje a zkoumá vztah tradičního závěsného obrazu k novým podnětům, které rozhýbávají, posunují a přetvářejí jazykovou soustavu malby.

Malbu Aleše Brázdila charakterizuje vedle smyslu pro iluzivnost výrazu také přítomnost určité vizuální iritace. Pohled na jeho obrazy probouzí neklid.Své malířské schopnosti přetvářet viděné či spatřené do stavu dynamické, přeskupující se hmoty, kterou lze nadále libovolně tvarovat, manipulovat a podlepotřeby ohýbat, autor vkládá do průzkumu analogického světa reprodukovaného záznamu, s nímž pracuje statické médium klasické i digitální fotografie a konfigurační časová média videa, filmu, digitálního záznamu a dokumentu.

Malbu Aleše Brázdila charakterizuje vedle smyslu pro iluzivnost výrazu také přítomnost určité vizuální iritace. Pohled na jeho obrazy probouzí neklid.Své malířské schopnosti přetvářet viděné či spatřené do stavu dynamické, přeskupující se hmoty, kterou lze nadále libovolně tvarovat, manipulovat a podlepotřeby ohýbat, autor vkládá do průzkumu analogického světa reprodukovaného záznamu, s nímž pracuje statické médium klasické i digitální fotografie a konfigurační časová média videa, filmu, digitálního záznamu a dokumentu.

Klíčem k obrazům Jana Soumara je obraz Back into the Reality (2021). Malířská realita je tu sama sobě látkou k vizuálnímu i významovému přehodnocení. Autor maluje zpaměti fragmenty figur a krajinné pasáže, které kolážuje do jednoho formátu společně s modernistickými novotvary, které suplují jednoznačnost iluzivního prostoru a proměňují ho na abstraktní, pocitové či, řečeno současným jazykem, zážitkové prostředí.

Jan Uldrych reflektuje vztah transparentního zobrazení a hrubého expresivního malířského gesta, které bývá zpravidla asociováno s abstrakcí. Udrych nás proto ve výsledku svými obrazy staví před ideální a dokonalá okna: vidíme naprosto jasně a zřetelně svět za nimi, nemáme ale žádnou racionální zkušenost s tím, co „tam venku“ vidíme, naše mysl jednoduše nedisponuje pojmy, pomocí kterých můžeme zobrazené uchopit.